Rubriky

„Co není jedem? Všechny látky jsou jedy, je to jen dávkou, když nějaká látka přestává být jedem.“ (Paracelsus)

Většina z asi sedmi desítek knih vydaných v  edici Galileo nakladatelství Academia je pozoruhodná nejen svým obsahem, ale také čtivým, často netradičním podáním zásadních problémů vědy, techniky a společnosti. Patří k nim i nový svazek „Jedová stopa“ (Praha 2015, 1. vyd., 264 str.), který čtenářům nabízí výlet do historie jedů, drog, léčiv i soudní medicíny. Autor publikace doc. Dr. Ing. Petr Klusoň (1965) dlouhodobě působil na University of Wales v britském Bangoru a na Imperal College v Londýně. V současné době se zabývá výzkumem v Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR, ale věnuje se také popularizaci vědy, do jejíhož rámce spadá tato knížka.

V americkém státě Kalifornie najdeme větrné turbíny všech tvarů, značek i velikostí. Jednu z nich určitě nepřehlédneme – 137 metrů vysokou jednotku větrné elektrárny (měřeno od základny po špičku vrtule), jejíž turbína se opatřena velkou rotující stříbrnou hliníkovou kopulí. Turbínu pod názvem ecoROTR, která by mohla představovat budoucnost větrné energie, začala v květnu letošního roku testovat společnost GE. Zadání pro tým konstruktérů znělo – vytvořit takový návrh rotoru větrné turbíny, který by zvýšil efektivitu turbín (vtipně můžeme říci: snížil plýtvání větrem).

Přestala nám fungovat digitální kuchyňská váha. Neprobudila se k životu po výměně baterie, nepomohlo ani poklepávání, domlouvání a zaříkávání. Nabízelo se jediné řešení – odnést ji do kontejneru pro vyřazené elektrospotřebiče a koupit novou. Zvolil jsem však malou odbočku a pokusil jsem se nejprve prozkoumat, jak taková elektronická váha vlastně funguje. Neobsahuje (na rozdíl od klasických mechanických vah) žádné pohyblivé součásti, nepotřebuje žádná závaží a přesto se hmotnost váženého tělesa prakticky okamžitě zobrazí na displeji. A taková záhada přece stojí za objasnění!

A taky jak zajistit energii pro život – to jsou témata letošní světové výstavy EXPO, kterou od začátku května až do posledního října hostí Miláno na severu Itálie. Konceptu Feeding the Planet, Energy for Life, tedy Potraviny pro planetu, energie pro život odpovídá zaměření převážné většiny pavilonů. Rozvinuté země, včetně České republiky, odkazují nejen na národní tradice nebo své inovační úspěchy, ale upozorňují i na problémy plynoucí z nadbytku některých složek potravy a nezdravého životního stylu. Zatímco v prezentacích chudších afrických zemí si připadáte spíše jako na tržišti s drobnou produkcí a suvenýry, rozvinuté země jihozápadní Asie se oprávněně chlubí svým uměním hospodařit vodou i půdou k pěstování potravin. Jako prostor zaslíbený vědě a umění představuje Českou republiku náš pavilon, který se těší velmi šikovnému umístění kousek od hlavního vchodu do areálu EXPO. Najdete ho snadno podle bazénu s velkou plastikou napůl ptáka napůl auta. A taky podle radosti z vody i zlatavého chmelového moku.

Mezi první technicky vzdělané a podnikavé muže, kteří brzy rozpoznali v budoucnosti elektrotechniky a ve využívání elektrické energie svoji životní příležitost, patří německý vynálezce a průmyslník Ing. Dr. h. c. Emil M. Rathenau, od jehož úmrtí uplynulo v letošním roce sto let. Významně se na přelomu 19. a 20. století zasloužil o rozvoj elektrotechnického průmyslu a byl v této době jednou z jeho vůdčích osobností.

Je pěstování plodin při umělém osvětlení přátelské k životnímu prostředí? Ve světě již existuje několik malých podniků, které začaly pěstovat potraviny při elektrickém osvětlení, aktuální je i trend zavádět městské zemědělství nebo vertikální farmaření. V bývalém londýnském protileteckém krytu se má 30 metrů pod zemí zahájit koncem roku 2015 komerční výroba salátů zcela bez přítomnosti denního světla. A nejde přitom o první případ tak zvané vnitřní farmy (indoor farm).