Astronomie

Vědci poprvé v historii zaznamenali signál rádiových vln odpovídající polární záři, který způsobily elektrony urychlené sluneční skvrnou na povrchu naší hvězdy. Sluneční světelná show se odehrála zhruba 40 000 kilometrů nad sluneční skvrnou – magneticky zdeformovanou tmavou skvrnou na povrchu naší hvězdy. Astronomové na Zemi detekovali záblesky radiových vln v průběhu jednoho týdne. Již v minulosti vědci detekovali rádiové signály podobné polární záři ze vzdálené hvězdy, ale tentokrát  poprvé zaznamenali signál tohoto druhu z našeho vlastního Slunce. Svá zjištění publikovali 13. listopadu v časopise Nature Astronomy.

V prvním experimentu svého druhu vyprodukovalo vozítko NASA Perseverance na Marsu dostatek kyslíku, aby udrželo astronauta naživu po dobu tří hodin. Rover, který přistál na Marsu v únoru 2021, vyrobil životodárný prvek pomocí svého zařízení MOXIE (Mars Oxygen In-Situ Resource Utilization Experiment), které generovalo kyslík přeměnou oxidu uhličitého v periodických intervalech po dobu celých dvou let.

19. června 2023 představila Skupina Venturi na mezinárodní letecké přehlídce Paris Air Show v Le Bourget ve Francii svůj nejnovější produkt: hyper-přizpůsobivé lunární kolo. Venturi Lab navrhla a vyrobila kolo s použitím vlastních materiálů vytvořených jen pro tento účel. Toto kolo je první svého druhu na světě a má potenciál změnit historii vesmírného průmyslu. Inženýři chemici a fyzici z Venturi Lab ve švýcarském Fribourgu stvořili hyper-deformující se lunární kolo schopné vydržet extrémně nízké teploty. (Firma byla založena v roce 1984 v Caueronu ve Francii. Donedávna vyráběla pouze sportovní vozy se spalovacími motory, v posledních 3 letech se orientuje na produkci a vývoj vozidel na sluneční energii.) 

Jednu nebo dvě hodiny po západu slunce a nebo před východem slunce můžete v příštích několika měsících spatřit na severní obloze severní polokoule éterické modré, stříbrné nebo zlaté pruhy. Tyto podivně vypadající útvary na obloze, nazývané noctilucent clouds (což v latině znamená "noční zářící" mraky) nebo NLC, nebo "polární mezosférická oblaka" jsou nejvyššími, nejsuššími, nejchladnějšími a nejvzácnějšími mraky na Zemi. Zabývala se jimi studie z roku 2018.

Země by možná už ani neměla existovat. Oběžné dráhy planet vnitřní Sluneční soustavy – Merkuru, Venuše, Země a Marsu – jsou chaotické a matematické modely naznačují, že tyto tzv. vnitřní planety by do sebe měly narazit. Ale nestalo se. Jak to, že jsme se ve Sluneční soustavě po miliardy let vyhnuli planetárním kolizím?

Existují další planety podobné Zemi? Existuje mimozemský život? Na první otázku už umíme odpovědět, výkonné dalekohledy našly několik exoplanet, které by mohly být podobné Zemi. Na zodpovězení druhé otázky zatím čekáme, i když vše nasvědčuje tomu, že na některých kometách a možná i na Marsu mohly být sloučeniny podobné těm, o kterých dnes předpokládáme, že předcházely vzniku života. Země 2.0 by byla planeta dostatečně podobná Zemi, aby umožnila existenci života, jak jej známe. Měla by správnou teplotu pro kapalnou vodu a obíhala by kolem hvězdy se stálým přísunem světla. V ideálním případě by měla být dostatečně blízko k naší Zemi, abychom si dokázali představit, že tam poletíme nebo alespoň pošleme sondu, aby ji prozkoumala.