Astronomie

Když se řekne jaderný materiál, mnoha z nás se vybaví nebezpečné záření, jaderné zbraně a kontejnery s odstrašujícími značkami, ke kterým není radno se přibližovat. Jaderné materiály i přes veškerá ne vždy mírová využití jsou pro lidstvo bezesporu velkým přínosem. Uplatňují se v lékařství, vědě a technice, bez jaderných elektráren bychom si jen těžko představili naši energetickou budoucnost. Ne každý ale asi ví, že právě výroba energie využívající jaderný materiál si našla svou cestu i do kosmonautiky – malé radioaktivní tělísko zajišťuje provoz mnoha meziplanetárních sond, které doputovaly do vzdálených končin Sluneční soustavy. Tam by jim solární panely nebyly nic platné.

Raketoplány jsou velmi výjimečná kosmická plavidla. Připomínají spíše letadla, jsou mnohonásobně použitelné, pojmou posádku a velký náklad, mohou v kosmu vykonávat celou škálu nejrůznějších činností od vědeckých misí přes dopravu a vypouštění objemných nákladů až po opravy různých zařízení (např. Hubbleova teleskopu). Jejich výjimečnost je také ve způsobu, jakým při pobytu ve vesmíru získávají elektrickou energii.

Největší planeta sluneční soustavy prošla počátkem roku 2010 proměnou. Hnědý oblačný pás širší než dvě zeměkoule a delší než dvacet zmizel. Proměna je viditelná i přes půl sluneční soustavy a každý člověk vybavený dostatečně silným dalekohledem si jí může všimnout.

V posledních dnech zaplavily internet a především přírodovědně zaměřené weby fascinující animace sluneční činnosti. To samozřejmě není náhoda a existují hned dvě významné příčiny. Tou první je nárůst sluneční aktivity po netradičně dlouhém období klidu, který doprovází i nápadné sluneční skvrny a výraznější protuberance – oblaka plazmatu nad povrchem Slunce. Druhým důvodem je činnost nové družice SDO (Solar Dynamic Observatory), jež se na výzkum sluneční aktivity specializuje. Výsledkem obojího jsou pak ony úchvatné animace vývoje slunečních protuberancí, na které jste mohli narazit třeba na YouTube.

Čínští vědci Qiang Chen a Tie Jun Cui z Jihovýchodní univerzity v Nanjingu vytvořili černou díru, která beze zbytku pohlcuje světlo a přitom se vejde do kapsy.

Je teplý letní večer, asi dvě hodiny po západu slunce. Pod jasnou a hvězdami prozářenou oblohou se otevírá kopule hvězdárny. Dalekohled se mezitím sám automaticky nastavuje na souřadnice, které před chvíli do počítače zadal mladý astronom. Stejně jako minulou noc se chystá fotografovat galaxii ve Velké medvědici. Na včerejším snímku je totiž neidentifikovaný objekt. Rychle prohlídne právě pořízený snímek, na kterém ho ale nezajímají úchvatné detaily v galaxii, ale slabá hvězdička. Od včerejší noci se mírně posunula. Zdá se taky trochu rozmazaná – není pochyb – je to kometa! Rychlý výpočet její dráhy odhalí… PROBOHA! Srazí se se Zemí!