Voda je nejdůležitější a nejrozšířenější kapalinou na Zemi, bez ní by neexistoval život. Ve vodě se vyvinuly první živé organismy a na souši se život rozšířil teprve mnohem později. Molekuly vody se skládají z jednoho atomu kyslíku a dvou atomů vodíku, ale vodíkové vazby mezi sousedními molekulami jsou příčinou řady charakteristických vlastností vody.

V dějinách lidstva existovaly situace, které dnes zažijeme již jen stěží. Například prověřování pravosti kovových mincí chrupem. Přitom to byla po dlouhou dobu jedna z metod, jak poznat pravost zlatých mincí. Je možné tímto způsobem něco zjistit? Připomeňme si, že mince s vrubovanými okraji vynalezl a zavedl koncem 17. století slavný fyzik Isaac Newton. Samozřejmě to byl jen zlomek jeho přínosu do světové pokladnice vědy a techniky.

Zřejmě největší vědec všech dob – Isaac Newton – žil na přelomu 17. a 18. století v letech 1642 (1643) až 1727. Považuje se za jednoho z nejvýznamnějších vědců všech dob či dokonce za zakladatele moderní fyziky a vědy vůbec. Velice se též zabýval magií. Střídala se u něho období neuvěřitelného myšlenkového soustředění, kdy zapomínal na běžné denní úkony, s léty depresí a podivínství, kdy panovaly pochybnosti o jeho duševním zdraví. I to však můžeme považovat za příznaky geniality. Na jeho počest byla pojmenována fyzikální jednotka síly, newton. Gravitační teorie a představy o prostoru a čase platily ještě dalších 200 let; do té doby, než přišel Albert Einstein.

K vědeckým osobnostem, které se podstatnou měrou zasloužily o rozvoj analytické a separační chromatografie, patří britský chemik Richard Laurence Millington Synge. Vloni uplynulo sto let od jeho narození a dvacet let od jeho úmrtí. Ačkoliv velká část nejoslavovanějších vědeckých a technologických objevů a vynálezů, které změnily svět, je dílem náhodných okolností, nečekaných inspirací a nenadálých změn chápání, věda ve skutečnosti postupuje kupředu řadou relativně malých kroků, z nichž každý staví na práci předchůdců. Cílený výzkum je jednou z nejproduktivnějších metod vědeckotechnického vývoje. Životopis úspěšného vědce Richarda Laurence Millington Syngeho ukazuje, že velké průlomy v zásadě vždy přicházely jako vyvrcholení mnohaleté usilovné práce.

Navzdory všem skeptikům, pochybovačům a „nepřátelům“ práce na projektu fúzní elektrárny začíná. Novinářská kachna? Vůbec ne. Je dobře známo, že ověření vědecké a zejména technologické proveditelnosti fúzního reaktoru leží na bedrech budovaného tokamaku ITER. Také je známo, že ITER nebude vyrábět elektřinu. To bude úkolem demonstrační elektrárny, pro kterou se vžil název DEMO. Zatímco tokamak ITER staví v ruku v ruce Evropská unie a šest dalších států, DEMO si postaví každý partner sám. Projektovat začaly Korea, Čína, Indie, Japonsko a Evropská unie.

Obsáhlý článek o fúzní elektrárně si také můžete přečíst v časopise Energetika, č. 3/2015, str. 136.

Výzkum britských fykologů, zaměřený původně na extrémní biotopy a adaptace řas například vůči překyselenému prostředí vrchovinných rašelinišť nebo vůči zasířené vodě minerálních pramenů, může v průmyslové praxi zásadním způsobem změnit současný pohled na dlouhodobou ekologickou zátěž, remediační (z latinského remederi – uzdravit) procesy i recyklaci těžkých kovů.