Fyzika a klasická energetika

Znějí vám zákony termodynamiky poněkud archaicky? Nedivte se, platí totiž od nejstarších věků a nejspíš také platit budou, co fyzika fyzikou bude. Pro současníky tkví jejich kouzlo v tom, že i přes svou nepochybně negativní formulaci (jde jen o zákazy, ostatně jako v případě skoro všech zákonů vymyšlených lidmi pro obyvatele naší planety) jsou kupodivu velmi konstruktivní. Dokonce do té míry, že z nich lze odvodit pozitivní výsledky, ba i návod, jak měřit a číselně stanovit teplotu. Ta se pak nazývá teplotou termodynamickou a měří se v kelvinech (K).

Texaská univerzita vyvíjí nové kondenzátory, tzv. ultrakapacitory, založené na principu grafenových vrstev. Grafen je název pro nový materiál na bázi uhlíku. Je tvořen plochými molekulami o šířce jednoho atomu uhlíku, patří do skupiny fullerenů. Jeho pomocí lze vytvořit atomární tenké vrstvy.

Tepelná čerpadla jsou stále populárnějším zařízením využívaným pro alternativní vytápění. Jsou poháněna elektřinou a pro vytápění umějí využívat nízkopotenciální teplo, tedy teplo z našeho okolí. Fungují jednoduše – jako obrácená lednička. Z vnějšího prostředí (půda, voda apod.) odebírají teplo a dodávají ho do domu či bytu.

Státy Evropské unie dovážejí přes 200 miliard m³ zemního plynu ročně, tedy polovinu své spotřeby. Na Rusku, odkud pochází téměř polovina tohoto množství, tak sedmadvacítka závisí z jedné čtvrtiny. Některé unijní země jako je Slovensko či Bulharsko však jsou na ně odkázány stoprocentně. Česko je na ruských dodávkách závislé téměř ze tří čtvrtin a sousední Rakousko také více než z poloviny.

Komerční velkokapacitní zahrádkářství v ruském městě Dmitrov bylo nedávno rozšířeno o další skleníky na pěstování růží, ve kterých byl instalován speciální kogenerační a současně hnojicí systém General Electric Jenbacher. Tento systém zajišťuje vytápění a výrobu energie pro umělé osvětlení a navíc i hnojení odpadním oxidem uhličitým. Vysoce efektivní systém přináší nejen úsporu energie, ale umožňuje také vyšší produkci.

Oxid uhličitý vznikající při spalování fosilních paliv lze jímat a trvale, na milióny let, ukládat pod zemí nebo mořským dnem. Nedostane se tedy do atmosféry, kde přispívá ke skleníkovému efektu.