Fyzika a klasická energetika

Během miliard let vývoje naší Země se postupně utvářelo prostředí, v němž nyní žijeme a jemuž se náš organismus přizpůsoboval. Často si neuvědomujeme, jak složité je toto prostředí a jaké všechny fyzikální a chemické jevy na nás působí.

Právě před padesáti lety začala vyrábět elektřinu velká vodní elektrárna Slapy. Přehradila koryto Vltavy v místech malebných Svatojanských proudů. Doba se změnila – voraři obratně proplouvající peřejemi s dlouhými vory z dřevěných klád zmizeli, voda se zklidnila a rozlila do velkého jezera. Z elektrárny v přehradě dnes vychází proud elektrický.

Jak známo, lenost je hybná síla pokroku. Člověk je od přírody bytost lenivá a raději dvakrát přemýšlí jak si práci ulehčit než se do ní opravdu pustí. Energii, kterou by sám musel vydat na vykonání práce, hledá raději někde jinde.

Lišku známe, ale co je to ten ebonit? Pokud si ho pletete s ebenem, jste vedle, protože eben je druh dřeva (a Eben hudební skladatel), ale ebonit je speciální tvrdá guma.

Na to, aby se pomocí vysokoteplotního plazmatu vyráběla elektřina ve fúzním reaktoru, si budeme muset ještě pár let počkat. Realitou však už je pomoc nízkoteplotního plazmatu při najíždění uhelných elektrárenských kotlů.

V historické povodni roku 2002 všechna vltavská vodní díla obstála. Horší to bylo s elektrárnami, které hostí pod svými hrázemi. Některé z nich se nevzpamatovaly dodnes…