Fyzika a klasická energetika

V druhém dílu seriálu o tom, jak se psalo a učilo o fyzice a chemii před rokem 1850, se podíváme na mlno. Laskavostí našeho přispěvatele, váženého pana inženýra Jana Tůmy, jsme získali cenný zdroj, knížku Karla Amerlinga Orbis Pictus čili Svět v obrazích, stupeň druhý (co pokračování prvního stupně, jejž sepsal Amos Komenský(!)). Knížka byla vydána v Praze roku 1852 a je napsána kouzelným jazykem a terminologií předminulého století. Doufám, že jste nezmeškali první díl - ten je zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/fyzika-a-klasicka-energetika/2310-mluno

Tímto zahajujeme seriál článků, kterými se vrátíme před rok 1850. Podíváme se, jak se tehdy psalo a učilo o fyzice a chemii. Laskavostí našeho přispěvatele, váženého pana inženýra Jana Tůmy, jsme získali cenný zdroj, knížku Karla Amerlinga Orbis Pictus čili Svět v obrazích, stupeň druhý (co pokračování prvního stupně, jejž sepsal Amos Komenský(!)). Knížka byla vydána v Praze roku 1852 a je napsána kouzelným jazykem a terminologií předminulého století. Skvělé počteníčko! Doufám, že i vás nadchne a věřím, že porozumíte. První díl je o mlunu - vy víte, že o elektřině.

Mezinárodní tým vědců v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR pracuje na zdánlivě nenápadném projektu. Zkoumá srážky molekul s volnými elektrony, při nichž dochází k různým kvantovým exotickým efektům. Díky unikátním laboratořím je v Česku dokážeme studovat nejspíš nejlépe na světě.  Elektronové srážky však ukazují, jak může mít čistě základní výzkum nečekané aplikace v praxi. Na jejich výsledky teď navazuje praktický výzkum, který směřuje k nahrazení skleníkových plynů SF₆ používaných ve vysokonapěťových izolacích. Ty nalezneme téměř ve všech elektrárnách a rozvodnách na světě a v současnosti za ně neexistuje náhrada.

Českým vědcům z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR se jako prvním na světě podařilo kontrolovaně rozpohybovat nanočástice na povrchu grafenu. To se dosud pro svou náročnost a delikátnost žádnému vědeckému týmu na světě nepodařilo. Princip tohoto pohybu je navíc zobecnitelný i na jiném povrchu. O svém úspěchu teď vědci publikovali článek v americkém odborném časopise ACS Nano, který se specializuje na nanovědu.

O oxidu uhličitém a jeho možném vlivu na klimatické změny už bylo napsáno a řečeno mnoho. I kdyby jeho rostoucí koncentrace v ovzduší globální oteplování nezpůsobovala, je na místě otázka, zda by bylo možno z atmosféry tento plyn odebírat a něco z něho vyrábět. Zajímavá surovina by se mohla stát základem nového průmyslu, přinášet zisk a ještě čistit planetu. Nadějnou technologií se zdá být CCU (Carbon Capture and Use) - zachycení uhlíku a jeho použití.

Největší brzdou rozvoje světové energetiky je, že lidstvo dosud neumí ve velkém skladovat elektřinu. Od roku 1882, kdy byla postavena první přečerpávací elektrárna, tedy jediný zatím známý fungující způsob, jsme se v řešení tohoto problému příliš neposunuli. Jeho palčivost v posledních deseti letech prohloubil raketový nástup výrobně nestabilních obnovitelných zdrojů energie. Závodu v hledání řešení se účastní na celém světě mnoho týmů včetně českých. Na vítěze čeká sláva a bohatství, a pokud bude řešení založeno na nějakém novém principu, tak možná i Nobelova cena.