Jaderná fyzika a energetika

Koncem února letošního roku vydal vědecký výbor OSN – UNSCEAR (United Nations Scientific Committee on the Effects of Atomic Radiation) – nejnovější, v pořadí již třetí, odbornou zprávu o zdravotních důsledcích černobylské havárie. Zpráva, na které spolupracovali vědci z Běloruska, Ruska a Ukrajiny, potvrdila výsledky předchozích lékařských zkoumání. Na základě nových dat z posledních let konstatuje, že radiační dávky na obyvatelstvo tří zemí, které byly nejvíce zasaženy radioaktivním spadem, byly relativně nízké a obyvatelé nemusí žít ve strachu ze zdravotních následků.

Obrázky z posledního Japonského zemětřesení – a hlavně z následných událostí, s nimiž se potýkala jaderná elektrárna Fukušima – vyvolaly otázky: jsou naše jaderné elektrárny zabezpečené pro případ podobné kombinované události? Cunami u nás asi nebude, i největší povodeň v roce 2002 přestál Temelín bez problémů. Může však nastat zemětřesení a výpadek proudu.

Nebudeme psát podrobně o časovém sledu událostí, o tom bylo napsáno mnoho. Zmiňme se podrobněji o tom, co se odehrálo v jaderné elektrárně Fukušima. Na tu se teď upírá pozornost nejvíc.

V jaderné elektrárně Fukušima, stejně jako v deseti dalších ze sedmnácti japonských jaderných elektráren (celkem s 54 reaktory), pracují varné reaktory (typ BWR, Boiling Water Reactor). Je to druhý nejčastěji používaný typ reaktoru. Na světě je jich v provozu 94, kromě Japonska také v USA, Německu, Rusku, Číně, Indii a Mexiku. Nejčastěji používané reaktory jsou reaktory tlakovodní (PWR, VVER) – těch je 264, mezi nimi i naše v Dukovanech a Temelíně.

Aktuální informace o vývoji situace na poškozených jaderných zařízení v Japonsku.

O velkých dávkách ionizujícího záření slýcháme nejčastěji v souvislosti s jadernou válkou nebo hypotetickou havárií nějakého jaderného zařízení. Jde o samé úděsné představy a málokdo si umí představit, že by nám velké dávky záření mohly být i k něčemu užitečné. Fyzikální, chemické i biologické účinky ionizujícího záření přitom ve prospěch člověka využít lze. Procesy výroby materiálů nebo jejich modifikace, založené na změnách vlastností v důsledku ozáření ionizujícím zářením, označujeme jako radiační technologie.