Jaderná fyzika a energetika

Radioaktivní zbytky zůstávají nejen po energetickém využití uranu, ale všude tam, kde se radioaktivní látky používají – v medicíně, průmyslu, výzkumu. A tak i v Rakousku, které hlasitě samo sebe označuje za „bezjaderné“, vznikne každoročně 115 tun radioaktivního odpadu. Jedná se o nízkoaktivní a středně aktivní odpad, většinou s poločasem rozpadu do stovek let. Tři rakouské experimentální reaktory však vyprodukovaly i vyhořelé jaderné palivo, i když jeho radioaktivita je oproti použitému palivu z energetických reaktorů mnohem nižší.

Francouzská jaderná společnost Areva podepsala 5. ledna 2009 kontrakt s nigerijskou vládou na dolování uranu v ložisku Imouranen v Nigeru. Je to největší ložisko v Africe. Dolování začne v roce 2012 a Niger se tak stane druhým největším producentem uranu na světě. Areva předpokládá roční těžbu 5 000 tun po dobu více než 35 let a do otevření dolu chce investovat 1,2 miliardy eur.

Deset let po svém zrození se slovo tokamak stalo slovem mezinárodním, stejně jako svého času slovo sputnik. Od průlomového modelu T-3 k největšímu tokamaku na světě – tokamaku JET – bylo tehdy v roce 1968 ještě daleko. Věda a technika tuto vzdálenost zvládla na výbornou a s vervou se pustila do díla, které nemá v historii světové vědy a techniky obdoby. Sedm vyspělých států se dnes zcela rovnoprávným způsobem podílí na realizaci posledního kroku před výrobou elektřiny pomocí termojaderné fúze, na stavbě zařízení ITER.

Z titulku by se snad zdálo, že se jedná o článek věnující se tajným armádním šifrám nebo snad záhadnému zaklínadlu jakéhosi šamana. Ale není tomu tak. Slova uvedená v titulku jsou akronymy (zkratková slova) vyjadřující postoje jednotlivců nebo skupin (politických stran, hnutí, firem apod.) k budování nejrůznějších, nejčastěji obecně prospěšných staveb.

Aneb běloba zachytí a uvězní radioaktivitu!

Poblíž Ženevy na hranicích mezi Francií a Švýcarskem byl Evropskou organizací jaderného výzkumu CERN 10. září 2008 uveden do zkušebního provozu největší urychlovač částic na světě (Large Hadron Collider - LHC). Leží 50 až 175 metrů pod zemí v kruhovém tunelu dlouhém 27 kilometrů. Je vybaven soustavou 9600 velkých supermagnetů chlazených na teplotu kapalného helia, které řídí a urychlují tok částic až téměř k rychlosti světla. Na jeho budování se podílelo více než 10 000 fyziků a na 500 výzkumných institucí a firem z celého světa, včetně českých. Projekt stál zhruba šest miliard švýcarských franků (asi 94 miliard Kč). Jde o dosud vůbec největší zařízení vybudované lidmi.