Jaderná fyzika a energetika

Uvnitř kontejnmentů a reaktorových hal jaderných elektráren se umisťují tzv. rekombinátory vodíku. Jsou připraveny zafungovat v případě, že by se v ovzduší objevil plynný vodík – ten totiž v kombinaci se vzduchem vytváří třaskavou směs. Rekombinátory vodík „vychytají“ a podstatně tak snižují nebezpečí exploze uvnitř jaderného zařízení v případě hrozící havarijní události.

Jaderná elektrárna Temelín je projektována a postavena tak, aby odolala i extrémně nepříznivým klimatickým vlivům, zátopám, dopadu letadla, tlakové vlně explozí nebo i zemětřesení. Kromě toho musí zvládnout i eventuální požár. Tzv. požární bezpečnost Temelína zahrnuje nejen technická a organizační, ale hlavně preventivní opatření. Vše směřuje k tomu, aby jakýkoliv požár v elektrárně neměl vliv na jadernou bezpečnost. Skutečná požární odolnost nosných konstrukcí zajišťujících stabilitu budovy s jaderným reaktorem a požárně dělících konstrukcí je větší než požadují normy.

V čínském Taišanu nainstalovali 24. října 2011 nad novým reaktorem, který se tam právě staví, vrchlík kontejnmentu. Evropský tlakovodní pokročilý reaktor EPR staví společnost Taishan Nuclear Power Joint Venture Company. Když vše půjde dobře, elektrárna se má začít spouštět v roce 2014.

Za pouhých sedm milisekund uvolnil během jednoho pulsu malý jaderný reaktor výkon 35 000 MW. Tento puls byl už desetitisícím podobným experimentálním pulsem, který proběhl v Annular Core Research Reactor (ACRR) v Sandia National Laboratories (SNL) v Novém Mexiku v USA. Projevuje se záblesk modrého světla Čerenkovova záření. Iionizující částice se pohybují rychlostí vyšší než světlo v 53 tisících litrů demineralizované vody.

Určitě nikoli. Jaderná elektrárna Temelín totiž stojí v jedné ze seismicky nejklidnějších oblastí Evropy. Český masiv se utvářel před 300 milióny let a podle průzkumů Ústavu fyziky Země v něm nedošlo k pohybu už 20 000 let. Katastrofální zemětřesení o velikosti 9.0 se v České republice vyskytnout nemůže, protože je naše země od subdukčních zón a deskových rozhraní dostatečně vzdálena.

I když je radioaktivita nedílnou součástí našeho životního prostředí, pro mnoho lidí je stále strašákem. Možná proto, že většina z nás nemá možnost ji změřit či porovnat s vlastní zkušeností. U horkých kamen poznáme, že jsou horká, ale radioaktivitu bez speciálních přístrojů nezjistíme. I ve školní výuce je radioaktivitě věnováno málo prostoru, a proto má většina lidí z radioaktivity – jako ze všeho neznámého – obavy. Ty jsou navíc umocňovány informacemi o jaderných haváriích či důsledcích ozáření. Někteří „podnikatelé“ dokonce strach z radioaktivity vyvolávají cíleně a nabízejí „zázračné” přístroje, které kupujícího před zářením údajně ochrání.