Jaderná fyzika a energetika

Tikají hodiny, které odměřují poslední dny posledního uranového dolu v Česku. Je tedy jedna z posledních příležitostí pro obyčejného člověka, nehavíře, sestoupit do nitra země na exkurzi do téměř exotického místa – do pravého uranového dolu.

Dnes už víme, že veškerá energie na Zemi pochází vlastně z jaderných reakcí (Slunce a rozpad radionuklidů v zemské kůře). Ne všichni však věří, že dnešní štěpné reaktory a úložiště radioaktivních odpadů mají obdobu v přírodě. Spíše si myslíme, že jde o technické výmysly nukleárních badatelů. Aniž bych popíral přínos jaderných vědců, chci se zmínit o objevu francouzských geologů, kteří prvenství přisoudili matce přírodě. V roce 1973 objevili v Oklo v Gabunu starý přírodní reaktor, který byl v provozu několik tisíc let. Geologickým rozborem a výpočtem se dá dokázat, že kdysi vyrobil energii odpovídající třem letům plného výkonu všech čtyř bloků JE Dukovany.

Americká sněmovna reprezentantů vloni schválila lokalitu Yucca Mountain v Nevadě pro národní úložiště použitého jaderného paliva. Hlasování skončilo výsledkem 306 ku 117 ve prospěch úložiště. Byl to jasný signál pro americký senát, jehož Komise pro energii a přírodní zdroje návrh schválila také...

Jaderná zařízení produkují odpady. Toto konstatování asi nikoho nepřekvapí. Problém je v tom, že mezi odpady jednoznačně neaktivními (čistými) a radioaktivními existuje celá škála odpadních látek, které je nejprve nutno správně zařadit. Jak to udělat, je zřejmé z Vyhlášky SÚJB č. 307/2002 Sb. o radiační ochraně. Platí zde známé heslo parafrázované v mnoha různých oborech „Bez měření není řízení“.

Už v roce 1959 slavný fyzik Richard Feynman předpovídal velké možnosti nanotechnologie a spočítal, že veškerá slova, která kdy v historii lidé napsali, by bylo možno zapsat do krychle o straně cca setiny milimetru, pokud by šlo zaznamenávat písmena pomocí jednotlivých atomů.

Světová moře dnes brázdí asi 220 jaderných reaktorů. Ano, není to překlep. Na souši stojí asi 440 energetických reaktorů a stovky výzkumných a školních reaktorů. Ty „mořské“ slouží k pohonu lodí a ponorek – a nejsou to zdaleka jen lodě válečné.