Počítače a internet

V posledním díle našeho miniseriálu o měření pomocí počítače si ukážeme, jak změřit rozměry malých, ale i velkých těles. Jako příklad nám poslouží tuha z mikrotužky. Pokud bychom chtěli změřit její tloušťku, potřebovali bychom mikrometr, nebo alespoň posuvné měřidlo. Můžeme na to však jít nepřímo – pokud si tuhu vyfotíme a na fotografii bude nějaké těleso o známém rozměru, můžeme tloušťku tuhy zjistit pomocí Trackeru.

Čtenáři 3pólu se v článku Využití počítače při fyzikálním měření mohli dočíst o možnostech využití programu Tracker k fyzikálnímu měření rychlosti pohybu různých těles. Program Tracker toho však umí více, např. automaticky sledovat vybrané body.

Mnozí máme vžitou představu o vědcích, kteří svá komplikovaná měření provádějí u nám nedostupných superpočítačů. Stejně tak považujeme různá (fyzikální) tvrzení za těžko dokazatelná. Všichni si však můžeme ověřit fyzikální zákony nebo změřit hodnoty, které bychom jinak měřili dost obtížně, i pomocí „obyčejného“ osobního počítače. Posuďte sami.

Mikročipy chlazené a napájené kapalinou mohou jednoho dne strčit do kapsy i superpočítač typu Watson.

Oblast současného výzkumu umělé inteligence, jako jsou například neuronové sítě nebo genetické programování, odvozuje své výsledky na základě náhodného kombinování elementárních schopností. Často jde o snahu napodobit funkci biologických systémů. Dosud však nemáme nástroj, který by umožnil získat správné výsledky a současně i algoritmus, který zadaný problém řeší.

V současné době se už téměř žádný větší film neobejde bez výpomoci virtuálních herců. Umělí lidé chodí, mluví a hýbou se jako ti opravdoví, dokonce můžete s počítačovými bytostmi natočit celý film. Jak ale přimět virtuální tvory ke spolupráci?