Recenze

Současné hrůzné zdražování plynu a elektřiny má celou řadu příčin. Nezanedbatelnou roli hraje nekritické zbožňování obnovitelných zdrojů energie (OZE). Když pomineme zcela nesmyslný název „obnovitelný“, neboť energii nelze obnovit, ale pouze a jenom přeměnit v jiný druh, tak OZE jsou zkrátka spíše "občasné zdroje energie". Slunce nesvítí stále, vítr nefouká bez přestávky. Nahrazovat těmito zdroji spalování fosilních surovin, bohatého zdroje toxických či skleníkových plynů, má smysl, ale určitě je hříchem zastavovat jaderné elektrárny, které jsou více „obnovitelným“ zdrojem energie než OZE závislé na počasí a denní a roční době. Dnes mluvíme o elektrárnách založených na štěpení atomových jader. Blíží se doba, kdy elektřinu do sítě bude dodávat fúzní jaderná elektrárna. Skutečný obnovitelný zdroj!

Třípól doporučuje: na internetu si čerstvě můžete zakoupit za baťovských 99 Kč elektronickou knihu o fyzice. To by nebylo nic divného a asi by to ani moc zájemců nenalákalo - ale ony to jsou písně na jednoduché či známé nápěvy! To už stojí za trochu zvědavosti. A což teprve když zjistíte, že to jsou vlastně báječné mnemotechnické pomůcky na zapamatování různých vzorečků a pouček! To vás teprve bude fyzika bavit! Tak neváhejte, koukněte sem: http://eknihyjedou.cz/pisne_lidu_fyzikalniho a honem si ji kupte.

V nové monografické publikaci „Věda v českých zemích / Dějiny fyziky, geografie, geologie, chemie a matematiky“ (Česká technika - nakladatelství ČVUT, Praha 2019, 1. vyd., 555 str.) je pětičlenným týmem našich předních vědeckých pracovníků ve svých oborech a mnohaletých vysokoškolských učitelů (prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc, FEng., dr. h. c.; prof. PhDr. Eva Samotavová, DrSc.; doc. RNDr. Zdeněk Kukal, DrSc.; doc. RNDr. Soňa Štrbáňová, CSc.; prof. RNDr. Martina Bečvářová, Ph. D.; doc. RNDr. Jindřich Bečvář, CSc.) mapován vývoj pěti přírodovědných oborů od 14. do 20. století a částečně aktualizován až do počátků 21. století.

Je život záhadnou jednotou chemie, biologie a fyziky? Byl kosmos vyladěn tak, aby podporoval život, anebo jak prohlásil slavný britský fyzik Stephen Hawking „...je lidstvo pouhým chemickým povlakem na planetě střední velikosti...“? Přestože nemůžeme vyloučit, že se život v nějaké primitivní podobě objevuje i jinde ve Sluneční soustavě, pouze na Zemi se jedná o takřka všudypřítomný fenomén. V nejrůznějších formách jej najdeme na souši i v mořích, ve vzduchu a pod zemí, v termálních pramenech i na vrcholcích velehor, dokonce i uvnitř v nás. Na otázku po vzniku života se snaží odpovědět publikace: Pross, Addy: Co je život? Jak se chemie stává biologií. Nakladatelství Dokořán a Argo, 1. české vyd., 222 str., Praha 2020. ISBN 978-80-7363-963-1.

Historie matematiky se klene přes celá tisíciletí, učí se ji a používají lidé na celé planetě. Nezabránil tomu ani Codex Justinianus, sbírka všech zákonů a nařízení východořímského císaře Justiciána I, podle kterého „Zavrženíhodné umění matematické jest zakázáno především“. Matematika je skutečně základem všeho, co nás provází v každodenním životě – mobilní telefony, zdravotnictví, změny klimatu – a tento vliv narůstá stále rychleji. Většina jejího působení se však odehrává jaksi skrytě či v „zákulisí“ a je tak velmi snadné propadnout pocitu, že vlastně žádné působení nemá. Navzdory tomu se od druhé poloviny předminulého století počet matematiků a ostatních vědců, kteří používají tuto vědu, celosvětově zdvojnásoboval každých 10-15 let. Za tuto dobu se spolu s počtem matematiků také zdvojnásobil počet matematických publikací. Významnou roli sehrává nejen kvantitativní, ale především také kvalitativní stránka těchto prací ve všech oblastech čisté i aplikované matematiky, včetně její popularizace. Matematiku stále více využívají nejen již tradičně fyzika a technické vědy, ale také další přírodovědné a společenské obory.

Jedním z nejvýznamnějších objevů lidstva je používání nuly. Historie nuly patří k prastarým příběhům. Její kořeny se táhnou k počátkům matematiky, do časů předcházejících vzniku první civilizace, do dob dávno předtím, než lidé uměli číst a psát. Ale zatímco pro nás je dnes nula něčím přirozeným, v dávné minulosti ji některé kultury vnímaly jako cosi cizího a obávaného natolik, že se raději rozhodly žít bez ní. Pro moderního člověka je obtížné si představit svět bez nuly, ačkoliv její základní vlastnost spočívá v tom, že ji v běžném životě vlastně užívat nepotřebujeme. Nikdo si přece nechodí nakoupit nulu zboží. Na to, aby člověk vyjádřil, že něco nemá, nepotřebuje speciální číslo. Nezdálo se ani nutné mít pojem vyjadřující, že něco neexistuje. A to je také důvod, proč se lidé tak dlouho obešli bez nuly: prostě nebyla zapotřebí.