Reportáže, cestování

Keňa má 40 miliónů obyvatel, z toho plných 60 % z nich nemá přístup k elektřině. Elektřina je zde drahá – v pondělí, středu a pátek je k dispozici na západě, v úterý a ve čtvrtek na východě země. Lidé však energii potřebují. Na rozdělávání ohně a na vaření proto kácí stromy. A kde ubývají stromy, tam mizí voda. Dříve se v Keni z vody vyrábělo 60 % elektřiny, dnes je to díky úbytku vody jen okolo 40 %. Polovina obyvatel je navíc nezaměstnaných. Z toho všeho pramení sociální nepokoje, nezdravé přelidněné slumy, krádeže. Keňa zoufale potřebuje energii, aby mohla nastartovat průmysl a zaměstnala lidi. Pomoc hledat východisko byla i hlavním cílem Mise IAEA o jaderné komunikaci, která proběhla v Keni v srpnu letošního roku. Workshopu IAEA o jaderné komunikaci se zúčastnilo na dvě desítky lidí, vesměs členů Keňské rady pro elektřinu z jádra (Kenya Nuclear Electricity Board, KNEB) – jak komunikátorů, tak doktorů a profesorů z ministerstev energetiky, školství atd. Velmi vzdělaní a chytří lidé…

Zmenšit naši planetu tak, abyste mohli hezky pohromadě vidět téměř dvě stovky jejích nejznámějších historických i současných přírodních a technických divů a dokonce se s nimi i vyfotografovat, to vše nabízí zájmový park Minimundus v rakouském Klagenfurtu. Hlavní město Korutan je po dálnicích alpskými údolími dosažitelné od naší jižní hranice po pouhých čtyřech hodinách jízdy…

Oslo, Bergen, Trondheim, Tromso, Bodo, Narvik – to vše jsou tradiční zastávky při cestě do Norska. Stejně jako národní parky Jotunheimen, Romsdal, planina Hardangervidda, fjordy, souostroví Lofoty či Vesteraly. A samozřejmě i Nordkap – cípek země, navštěvovaný tisíci turisty jako nejsevernější bod evropské pevniny (i když ten opravdu nejsevernější leží sice nedaleko, ale přece jen ještě severněji). Stavanger, město na pobřeží Severního moře 140 km jižně od Bergenu, do norských pozoruhodností sice nepatří, je však zpravidla východiskem pro ty, kteří míří za jedním z přírodních unikátů země fjordů, za skaliskem Preikestlolen čnícím  600 m nad hladinou fjordu nedaleko Stavangeru. Města, kterým protéká řeka ropy.

U východosibiřského města Mirnyj leží druhý nejhlubší povrchový důl na světě – důl Mir. Po dobu 54 let se zde těžily diamanty.

Na dohled od vrchu Milá v Českém středohoří vyrábí elektřinu jedna z velkých českých uhelných elektráren – Elektrárna Počerady. Příroda i průmyslový komplex jdou docela dobře dohromady a staly se dokonce společným turistickým cílem. Na exkurze do elektrárny vyrážejí každoročně stovky zájemců, stejně jako do okolních kopců stovky milovníků přírodních krás. A co mají dále společného? Je to nejen touha poznávat vše nové, zajímavé a krásné, ale od letošních Velikonoc i nové vrcholové razítko pro ty, kteří zdolají vrch Milá. Nedaleká elektrárna je totiž i motivem razítka, které turisté najdou ve schránce nahoře na kopci a mohou si ho otisknout do svých výletních deníčků.

V neděli 15. června po poledni vítr umírá. Motorujeme až do večera. Po setmění se vítr za mysem Trafalgar obnovuje, ale nechávám zapnutý motor kvůli provozu. Ohlašuje se Gibraltar, prakticky trvale kolem nás oběma směry „pochodují" obchodní lodi, o rybářích nemluvě.