Reportáže, cestování

Oslo, Bergen, Trondheim, Tromso, Bodo, Narvik – to vše jsou tradiční zastávky při cestě do Norska. Stejně jako národní parky Jotunheimen, Romsdal, planina Hardangervidda, fjordy, souostroví Lofoty či Vesteraly. A samozřejmě i Nordkap – cípek země, navštěvovaný tisíci turisty jako nejsevernější bod evropské pevniny (i když ten opravdu nejsevernější leží sice nedaleko, ale přece jen ještě severněji). Stavanger, město na pobřeží Severního moře 140 km jižně od Bergenu, do norských pozoruhodností sice nepatří, je však zpravidla východiskem pro ty, kteří míří za jedním z přírodních unikátů země fjordů, za skaliskem Preikestlolen čnícím  600 m nad hladinou fjordu nedaleko Stavangeru. Města, kterým protéká řeka ropy.

U východosibiřského města Mirnyj leží druhý nejhlubší povrchový důl na světě – důl Mir. Po dobu 54 let se zde těžily diamanty.

Na dohled od vrchu Milá v Českém středohoří vyrábí elektřinu jedna z velkých českých uhelných elektráren – Elektrárna Počerady. Příroda i průmyslový komplex jdou docela dobře dohromady a staly se dokonce společným turistickým cílem. Na exkurze do elektrárny vyrážejí každoročně stovky zájemců, stejně jako do okolních kopců stovky milovníků přírodních krás. A co mají dále společného? Je to nejen touha poznávat vše nové, zajímavé a krásné, ale od letošních Velikonoc i nové vrcholové razítko pro ty, kteří zdolají vrch Milá. Nedaleká elektrárna je totiž i motivem razítka, které turisté najdou ve schránce nahoře na kopci a mohou si ho otisknout do svých výletních deníčků.

V neděli 15. června po poledni vítr umírá. Motorujeme až do večera. Po setmění se vítr za mysem Trafalgar obnovuje, ale nechávám zapnutý motor kvůli provozu. Ohlašuje se Gibraltar, prakticky trvale kolem nás oběma směry „pochodují" obchodní lodi, o rybářích nemluvě.

Z Azor přes Gibraltar na Sardinii
Námořnická pověra říká, že plavba, která se zahájí v neděli, bude šťastná. Z objektivního hlediska ta naše v roce 1997 z Azor k evropským břehům byla, i když jsem si kritických 30 hodin myslel pravý opak.

Jsem na Azorech podruhé, ale na městskou nemocnici v Hortě se musím ptát policisty. Je na kopci za městem, a protože se v pátek 30. května 1997 vyčasilo, kochám se pohledem přes průliv na dominantu ostrova Pico, na téměř dokonalý kužel bývalé sopky s hrotem ve výši přes 2 300 metrů.