Reportáže, cestování

Holandsko je země na mořském břehu. Pro rozvoj námořní velmoci je to velmi výhodná poloha, ne už tak pro obyvatele. Průměrná nadmořská výška Holandska je jen pár metrů a velká část půdy se dokonce nachází pod úrovní mořské hladiny. Proto se Holanďané po staletí zdokonalovali ve stavbě hrází a odvodňovacích kanálů, vysušovali mořské dno a rozšiřovali území vhodné k životu. Navzdory tomu si moře při velkých bouřích vždy bralo půdu i lidské životy. Poslední velká povodeň, při které zahynulo na 1800 lidí, se odehrála roku 1953. Vysoký příliv hnaný bouří vtrhl do vnitrozemí, probořil hráze a napáchal obrovské materiální škody. Krátce poté vznikl projekt Delta, který měl zajistit, že se podobné neštěstí již nikdy nebude opakovat.

Jaderná energetika je obor nejen moderní ale i technicky složitý a v očích veřejnosti často považovaný za těžko pochopitelný. Tím složitější je práce průvodce či průvodkyně v jaderné elektrárně. Nestačí jen vysvětlit, jak elektrárna funguje, ale i proč ji dnes a především v budoucnu tolik potřebujeme. Rovněž zdůraznění bezpečnostních aspektů výroby elektřiny v jaderných elektrárnách není nikdy dost. Tři průvodkyně v Informačním centru Jaderné elektrárny Temelín by o tom mohly vyprávět…

Paní María Hildur Maack je z Islandu. Pracuje jako Environmental manager ve společnosti Icelandic New Energy. Vystudovala obor Environmentální management a politika na International Institute for Industral Environmental Economics a biologii na University of Iceland. Získala licenci jako průvodce po Islandu, mluví pěti jazyky. Má ráda procházky nebo jízdu na kole, ráda maluje akvarely a dělá sochy ze starého haraburdí. Myslí si, že život stojí za pracovní úsilí a užívá si toho, že má možnost podílet se na nevyhnutelné změně světa energie.

Průvodce na elektrárně – ať již klasické, vodní či jaderné – musí mít několik základních vlastností. Především je to schopnost přeložit věci většinou technického zaměření do „lidštiny“ a dostatečně je vysvětlit, dál musí být vybaven nezbytným objemem znalostí, dokázat pohotově odpovědět každému na často ne vždy jednoduché dotazy a v neposlední řadě by měl umět řešit krizové situace.

Když v roce 1969 úspěšně přistáli první lidé na Měsíci, zavládla mezi odborníky, kteří se podíleli na přípravě celého projektu Apollo, optimistická nálada. Podle jejich mínění měli lidé do konce 20. století dobýt také planetu Mars. Jak se brzy ukázalo, tyto první odhady byly značně nadsazené a až do dnešních dnů se žádná výprava s lidskou posádkou k planetě Mars neuskutečnila. To však neznamená, že by se podobný projekt neplánoval. A je docela možné, že budoucí posádka je již na světě.

V Barmě (Myanmaru) vládne od roku 1962 vojenská junta systematicky potlačující jakékoliv pokusy o demokracii. Nucené práce, potlačování menšin a věznění či rovnou zabíjení politických odpůrců je stále častým jevem. Podívejme se však na barmský vzdělávací systém. Přetrval věky. Gramotnost Barmánců ve své době dokonce převyšovala i tu naši, evropskou. Vítejte v místech, kde se zastavil čas.