Astronomie

Zatímco na podzim roku 2003 se to kolem opozice Marsu superlativy jen hemžilo („... bude nejblíže Zemi za posledních několik desítek tisíc let! ... “ atd.), ale skutečnými pozorovacími podmínkami, které byly velmi nevhodné, se média nijak nezabývala, letos tomu může být právě naopak...

Dovedete si představit těleso sluneční soustavy, které má přísluní ve vzdálenosti 75,8 AU od Slunce, čili téměř dvakrát tak daleko od Slunce než se pohybuje Pluto? Takové těleso už známe. Je jím Sedna, pozoruhodné těleso ve vzdálených končinách sluneční soustavy. První astrometrická měření Sedny získaná mimo americký kontinent byla pořízená 1,06m teleskopem KLENOT na jihočeské Observatoři Kleť.

A nesedí tam sám... Ve vyprahlé argentinské pampě je také Anda, Mozek, Brko, Oko, Jedlík, Sova a další. Jsou to detektory kosmického záření, nejenergetičtějších částic přicházejících na Zemi z vesmíru. Svá jména dostaly tyto tzv. sudy od českých dětí, vítězů soutěže uspořádané Českým rozhlasem a Fyzikálním ústavem AV ČR.

Titan – byl záhadou až do 14. ledna 2005. Podle všech dosavadních poznatků se mělo jednat o svět velmi exotický, avšak krajina na fotografiích vypadá jako obyčejné mořské kamenité pobřeží. Pojďme společně poodhalit roušku tajemství, halící Saturnův měsíc jako jeho hustá atmosféra.

V podkrkonošském městečku Úpice se každý rok koná zvláštní akce – v malém stanovém táboru se na čtrnáct dní zabydlí několik desítek středoškoláků a vysokoškoláků, kteří se v noci dívají na hvězdy a přes den buď vysedávají na nejrůznějších odborných přednáškách, nebo si jednoduše užívají krásného léta.

Těsně nad ránem 27. srpna 2004 nalezl amatérský astronom Don Machholz z kalifornského Colfaxu (USA) neznámou kometu. V jeho 0,15-m zrcadlovém dalekohledu se jevila jako mlhavý slabý obláček 11. magnitudy pohybující se jihovýchodním směrem souhvězdím Eridanus.