Jaderná fyzika a energetika

Když srdce nepracuje jak má, často se musí „přeprogramovat“ vnějšími elektrickými impulzy – kardiostimulátorem. K jeho pohonu lze použít nejen konvenční baterie, ale i zdroje na bázi radioizotopové přeměny. Ačkoli v dobách jaderné euforie nebyl jaderný kardiostimulátor nikterak výjimečný, dnes na něj hledíme s odstupem a zaujetím.

Ještě letos dosáhnou oba bloky Jaderné elektrárny Temelín jednotkového výkonu 1 055 MW. Jihočeská jaderná elektrárna tak následuje dukovanskou elektrárnu, která v letech 2009 až 2012 zvýšila výkon každého bloku z 456 na 500 MW. Přibližně o 40 MW vyššího výkonu než dosud by měl temelínský druhý blok dosáhnout v předposledním srpnovém týdnu. První blok ho bude následovat. Vyšší výroby dosáhne elektrárna efektivnějším využitím stávající techniky, např. v oblasti využití jaderného paliva, a to při dodržení nejvyšší dosažitelné úrovně bezpečnosti.

Na jaře 2013 do Čech zavítala mimořádná osobnost – profesor Georgij Iljič Tošinskij. Profesor Tošinskij patří do nejstarší generace jaderných vědců a celý svůj profesní život věnoval malým jaderným reaktorům. Je autorem pohonu pro nejrychlejší jaderné ponorky třídy 705K alfa a v 90. letech přišel jako první s návrhem využít je v civilní jaderné energetice. Tento nápad se stal základem pro reaktor SVBR-100, jeden z nejslibnějších ruských projektů současnosti. Server Atominfo.cz s ním udělal rozhovor, který se podařilo převzít do Třípólu.

Na konci loňského roku oslavil 55 let od svého spuštění náš první jaderný reaktor. Československo se v roce 1957 stalo devátou zemí světa, která úspěšně spustila řetězovou štěpnou reakci. Šlo o experimentální reaktor VVR-S v Řeži u Prahy.

Tématem posledního dílu naší minisérie je zpracování radioaktivních odpadů a nakládání s nimi.

V první části článku o nakládání s jadernými odpady jsme se věnovali historii a současnosti těchto odpadů. Tentokrát se zmíníme o jejich dělení a zdrojích.