Medicína a přírodověda

„Fuj, hmyzák!“ je obvyklá reakce lidí, když cítí, že po nich šplhá šest hmyzích nohou. Tento odpor je pohoršující, protože nejen že velká většina hmyzu je zcela neškodná, ale my lidé a většina ostatních složitých živočichů na planetě bychom bez něj nepřežili! „Kdyby zmizel hmyz, svět by se zhroutil - neexistuje jiné řešení,“ řekl Goggy Davidowitz, profesor z oddělení entomologie, ekologie a evoluční biologie na Arizonské univerzitě. Je pravda, že pokud by hmyz zmizel, zmizely by kousance komárů a blech, skončily by nákazy, jako je malárie nebo horečka dengue, které ročně zabijí stovky tisíc lidí. Farmáři by také už nemuseli používat insekticidy - více než 250 milionů kilogramů chemikálií se každoročně používá jen ve Spojených státech na ochranu plodin před škodlivým hmyzem. Přesto by tyto zisky pro lidstvo byly zbytečné, protože většina z nás by umřela hladem! „Nevýhody převažují nad výhodami,“ řekl Davidowitz.

Po vánočních svátcích a po Novém roce je zvykem všude vyzývat ke zdravému životnímu stylu a ke cvičení, protože o svátcích jsme se jistě neubránili přemíře dobrého jídla a pití. Nuže, hýbejme se! Když myslíme na cvičení, představujeme si hlavně běhání nebo jízdu na kole - cvičení, při kterém se zadýcháme a zaplaví nás pot. Ale aerobní aktivita je jen jeden typ cvičení, a přestože je rozhodující pro posílení kondice, existují tři další typy cvičení, které jsou také důležité: silový trénink, trénink na rovnováhu a trénink flexibility. Třípól si klade za cíl popularizovat vědu, tak pojďme na to cvičení vědecky.

Buněčné membrány vytvářejí prostředí pro mnohé životně důležité procesy. Proto se vědci již dlouho snaží zjistit, co ovlivňuje jejich vlastnosti. Dosud se zaměřovali převážně na lipidy a blízké vnitrobuněčné struktury (cytoskelet). V membránách jsou však početně zastoupeny i proteiny, ale jejich vliv na tyto vlastnosti byl dosud vnímán pouze okrajově. Vědci z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, kteří se pod vedením Marka Cebecauera věnují výzkumu buněčných membrán lymfocytů, zjistili, že členitý povrch membránové části proteinů ovlivňuje zásadním způsobem chování lipidů. Tento proces zásadně mění vlastnosti membrán a může ovlivňovat fungování buněk nebo úspěšnost klinické terapie využívající liposomy pro cílené vnášení léků do buněk. Výsledky výzkumu byly nyní publikovány v prestižím mezinárodním vědeckém magazínu iScience.

Od počátku lidské civilizace se objem živé hmoty na Zemi zmenšil o polovinu. To je jeden ze zarážejících údajů z dosud nejobsáhlejšího globálního výzkumu hmotnosti živých organizmů. Ron Milo a jeho tým z izraelského Weizmann Institute of Science definovali biomasu jako hmotnost uhlíku v živých organizmech. Do biomasy tedy zahrnují životně důležité molekuly, např. proteiny nebo DNA, ale nepočítají vodu, které živé organizmy obsahují obvykle více než 60 %. Dospěli k závěru, že na Zemi je v živých organizmech celkem 550 000 milionů tun uhlíku (Mt C).  Pro srovnání: voda v relativně malém jezeře Erie v Severní Americe má přibližně stejnou hmotnost. Výzkum je založen na stovkách studií.

Cukr získaný z rostlin zřejmě nebude tím prvním, co vám vytane na mysli, když přijde řeč na nejnovější a nejslibnější léčiva. Bez určitého typu cukru by však bylo velice obtížné vyrobit novou třídu revolučních prostředků zvaných biofarmaceutika, která lze použít na nejrůznější nemoci od cukrovky, přes rakovinu a poruchy imunity až po artritidu. Na rozdíl od tradičních farmaceutik jsou biofarmaceutika produkty živých organismů. Vytváří je geneticky modifikované bakterie nebo speciální buňky kultivované v zařízení zvaném bioreaktor.

Sucho, které nás v posledních letech sužuje, citelně dopadá na lesní porosty. Stromy ztrácejí vitalitu a snadno podléhají kůrovci. Jen na Vysočině tak podle odhadů Lesů České republiky bude třeba v příštím roce vytěžit na pět milionů kubíků dřeva. Problémy jsou ale i v dalších částech Česka.