Medicína a přírodověda

Palmový olej je symbolem destrukce životního prostředí. Je obsažen v potravinách a kosmetice a jeho zvýšená spotřeba ničí deštné pralesy a ohrožuje zvířecí druhy, například orangutany. Trápí vás to, a proto studujete složení produktů a nekupujete je? Pak vězte, že problém není ve vaší kuchyni nebo v koupelně, ale v automobilech. Polovina palmového oleje dováženého do EU je přeměňována na bionaftu a přidávaná do konvenčních paliv k pohonu osobních a nákladních automobilů. Tento pošetilý pokus získávat „zelená“ paliva ve skutečnosti ztrojnásobuje emise uhlíku, místo aby je snižoval. Navíc je tato praxe dotována Evropskou unií, takže daňoví poplatníci pomáhají ničit pralesy a urychlují změnu klimatu.

K výrazným rysům lidské psychiky patří existence a vnímání osobního teritoria a privátních, neviditelných obranných zón (osobních bublin). V odlišných kulturách jsou jejich rozměry různé, liší se také ve větším městě (např. v prostředcích hromadné dopravy!) a na venkově, anebo při výkonu některých povolání (lékaři a jiní zdravotníci, učitelé, trenéři a další profese). Vzdálenost mezi lidmi, kterou komunikující subjekty oboustranně zaujímají, vnímáme velmi intenzívně a usuzujeme podle ní na jejich vzájemný vztah. Zájem o prostorové chování lidí v komunikační a sociální interakci jako jednoho druhu neverbální komunikace (mezi další patří mimika - pohyby obličeje, kinezika - pohyby celého těla, gestika - pohyby rukou, haptika - dotyk, posturika - postoj celého těla, chronemika - nakládání s časem a oční kontakt) vedl v roce 1966 amerického antropologa Edwarda T. Halla k zavedení pojmu "proxemika" (vyjádření vztahu mezi lidmi prostřednictvím vzdálenosti, kterou k sobě komunikující subjekty zaujímají) a vypracování jejích teoretických základů.

Píše se rok 1932 a Richard Gill pozoruje v amazonském pralese Indiána z kmene Canelo, jak odebírá z ohniště kotlík, z něhož odchází pára. Obsah v kotlíku se vařil na mírném ohni po dobu několika dní a nyní je hotov. Indián vzal tenký šíp a namočil jeho špičku do černé pasty, která se na něj hned přilepila. Bylo to poprvé, ale ne naposledy, kdy byl Gill svědkem tohoto rituálu.

Bílý jed, i tak můžeme nazývat jednoho z největších škůdců lidského zdraví 20. a 21. století – rafinovaný bílý cukr (sacharózu). O rafinovaném cukru a jeho dopadech na organizmus byla již napsána řada článků. Ale jak souvisí se severoamerickými indiány? Právě vznik obliby sladit cukrem, spolu s dalšími faktory, které přináší západní civilizace, může totiž za rozvoj řady metabolických onemocnění. Kmen indiánů Pima v tomto směru slouží jako učebnicový příklad, ke změně jeho civilizačních návyků došlo totiž nedávno a během relativně krátkého časového úseku. V polovině 20. století se na základě porovnávacích studií zjistilo, že obyvatelé tohoto kmene mají nejvyšší incidenci a prevalenci vzniku obezity a diabetu mellitu 2. typu, tzv. na inzulínu nezávislého diabetu mellitu (NIDDM, non-insuline dependent diabetes mellitus), na světě. Ale proč právě Indiáni kmene Pima? A proč mají původní obyvatelé Severní i Jižní Ameriky obecně vyšší pravděpodobnost rozvoje těchto onemocnění než kavkazská populace? Tyto a řada dalších otázek položily před více než 50 lety základy pro dlouhodobý výzkum prevence a léčby obezity a diabetu a umetly cestu pro poznání těchto nemocí tak, jak je známe dnes.

Mravenci druhu Philidris nagasau na Fidži si začali pěstovat ovocné plody před třemi miliony lety – mnohem dříve, než se objevil člověk. Pěstují rostliny druhu Squamellaria (z čeledi Mořenovité, kam patří také kávovník) na větvích různých stromů a patří tak mezi hrstku jiných druhů, které si pěstují potravu. Vědělo se, že některé druhy mravenců pěstují houby, ale nyní se poprvé zjistilo, že také vysazují rostliny.

V mořské vodě se vyskytují snad všechny prvky Mendělejevovy tabulky. Některých je ve vodě velké množství, například sodíku a chloru, které způsobují její slanost. Jiné prvky jsou naopak obsažené v zanedbatelném množství. Dohromady je to opravdu silný punč. Jsou tu i vzácné prvky - vzdorují našemu úsilí o jejich přesnou detekci, ale víme, že mají schopnost kontrolovat život v oceánech. Podrobné studie nyní odhalují, odkud se tyto jednotlivé prvky berou a jaký je jejich pravý vliv na oceánské ekosystémy.