Medicína a přírodověda

Když se začalo s pěstováním geneticky modifikovaných plodin odolných vůči herbicidům, obávaly se ekologické organizace, že se GM plodiny zkříží s plevelem, předají mu své geny a vznikne tak superplevel běžnou chemií nezničitelný. Měly pravdu?

Kmenové buňky jsou tématem, kterým se v posledních letech zabývá hned několik vědních oborů. Vědce kromě jiného zaujala i schopnost těchto buněk přeměnit se v jakoukoli buňku z přibližně 230 typů, které se v lidském těle vyskytují. Kmenové buňky se navíc umí libovolně množit, tj. netýká se jich omezený počet dělení daných velikostí koncových částí chromozomů. To otevírá velké možnosti nejen v léčení nemocí a úrazů, ale i v regeneraci organismu – v „prodlužování“ života.

Morové epidemie byly jednou z nejvážnějších hrozeb a stálým děsem středověku a raného novověku. Nejen proto, že se ve více či méně rozsáhlé podobě neustále v mnoha vlnách vracely a přinášely smrt milionů lidí, ale také proto, že s sebou nesly naprostý rozvrat řádu a zvyklostí běžného života – omezovaly společenské styky a vyvracely etické hodnoty, vázlo zásobování, propukaly pogromy, bujela extatická, orgiastická šílenství, lidé pociťovali nedůvěru ke svým sousedům i ke svým nejbližším. Hrůzu vyvolávaly i vnější projevy onemocnění a rychlé pohřby do společných jam bez tradičních náboženských rituálů.

O virech víme, že patří mezi původce nemocí, že napadají bakterie, rostliny i živočichy včetně lidí. Sloveso „napadají“ však není tak úplně správné, protože evokuje aktivní činnost virů. A tady je potíž. Jsou viry živé organismy?

Kosmický jev, který můžete pozorovat bez dalekohledu

Jako vnitrozemský národ známe mořské dmutí – neboli unikátní přírodní jev přílivu a odlivu – jen teoreticky. Ani při dovolených u Jadranu nebo jinde ve Středomoří se s ním prakticky nesetkáme, neboť mořská hladina zde kolísá pouze o desítky centimetrů. Proto také tomuto jevu antické civilizace věnovaly pouze okrajovou pozornost. Plinius Starší a Strabón sice již o souvislosti mezi dmutím a fázemi Měsíce věděli, avšak řečtí, féničtí a římští plavci se až na malé výjimky s přílivem a odlivem ve své praxi nesetkávali. Zato s ním byli důvěrně obeznámeni rybáři na atlantickém pobřeží Evropy. Znalost střídání přílivu a odlivu byla pro Portugalce, Basky, Bretonce, Normanďany, Angličany, Skoty, Iry a Holanďany životní nutností, Aby jejich rodiny nepomřely hladem, museli na moře vyplouvat denně a za jakéhokoli počasí. (Šikovný web World Tide Times, Tides Tables and Tide Charts - 2021 - Tideschart.com dnes ukazuje výšky a časy přílivu kdekoliv na Zemi.)

„Prosím, ochoč si mě!“ řekla liška.
„Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.
„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Nejprve si sedni kousek ode mne, na zem, do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si budeš moci sednout o kousek blíž…“ Tak si malý princ ochočil lišku.