Medicína a přírodověda

Borovice kleč (Pinus mugo) rostoucí v nejvyšším českém pohoří, v Krkonoších, patří ke světovým unikátům. Na česko-polském pomezí se zde jedná o vůbec nejsevernější světové rozšíření tohoto druhu. Krkonoše jsou, coby ostrůvek arkto-alpinské tundry ve střední Evropě, domovem kosodřeviny nejméně po celý holocén (posledních 11 700 let), během něhož musely porosty opakovaně úspěšně čelit dramatickým změnám klimatických podmínek. Jak se jim podařilo vypořádat se s neméně dramatickými koncentracemi síry v atmosféře, na to odpověděl tým pod vedením profesora Stanislava Vacka z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.

Není snad člověka, který by neobdivoval krystaly. Asi nejznámější a nejpomíjivější nám nabízí voda, ať už jako sněhové vločky, jinovatku nebo v nejrůznějších podobách ledu. Však taky symetrii krystalů v ledu sledoval už před čtyřmi stoletími Johannes Kepler. Dech se nám tají nad krásou drahokamů a téměř nevnímáme obyčejné krystaly soli. Dávní učenci využívali k prvním popisům krystalů geometrii, než se počátkem 20. století podařilo nahlédnout do struktury hmoty prostřednictvím rentgenových paprsků. A protože na letošní rok připadá sté výročí zásadních objevů v oblasti difrakce rentgenového záření, vyhlásilo ho UNESCO Mezinárodním rokem krystalografie.

Evropská unie vynakládá ročně v souvislosti se spalováním uhlí na 43 miliardy euro. Pouze ve Spojeném království zemře ročně v důsledku znečištěné atmosféry 1 600 lidí. Tyto a další podobné údaje uveřejnila nezisková organizace Health and Environmental Alliance se sídlem v Bruselu. Zpráva souvisí s diskusí v britském parlamentu o budoucnosti uhelných elektráren a s hlasováním o navrhovaných cílech v oblasti snižování emisí skleníkových plynů a čištění starých uhelných elektráren.

I krátkodobý vliv člověka vede k nevratným změnám půdních vlastností. A nejen v současnosti, je patrný i po 500 letech! Porozumíme-li nárokům na živiny základních rostlinných druhů, můžeme své znalosti využít nejen k identifikaci současných půdních vlastností, ale také k poodhalení účelů, pro něž půdu využívali naši předci.

Nejen divoký kaučukovník, ale i obyčejná pampeliška dokáže zázraky. Šťávy, které produkuje tato žlutá „okrasa“ nepěstěných trávníků, totiž mohou být využity k výrobě přírodní gumové pryže. Než ale majoritní evropský výrobce pneumatik, společnost Continental, ohlásil veřejnosti úspěch svého pilotního programu, pracovali výzkumníci ve Fraunhoferově Institutu pro molekulární biologii a aplikovanou ekologii (IME) rok a půl na plné obrátky. Není totiž pampeliška jako pampeliška.

Na mořském dně většiny moří narazíme na příslušníky podkmenu Pláštěnců (Tunicata). Pro svou všudypřítomnost zůstávali po léta nepovšimnutými. Přesto se o ně dnes aktivně zajímají výzkumníci z Norské univerzity v Bergenu. Proč? Sumky průsvitné (Ciona tunicata) se totiž vyznačují mimořádnými regeneračními schopnostmi a především intenzívním vylučováním rosolovitého obalu, tuniky. Tato jejich vlastnost z nich činí pozoruhodný zdroj biomasy.