Medicína a přírodověda

Současná civilizace se topí v odpadech. A nejhorší na tom je, že značná část odpadů obsahuje biologicky neodbouratelné plasty: polyakrylát sodný, polyetylen, lepidla na bázi polymerů apod.Ať již plasty milujete nebo nenávidíte, syntetické polymery na bázi ropy charakterizují náš věk.  Takové materiály zde zůstanou velmi dlouho a je jen málo míst na Zemi, kde se ještě nevyskytují.  Vzdálené oceánské víry obsahují obrovská množství plastových odpadů, hluboké oceány jsou zahlceny polymerovými částicemi a speciální expedice musí odstraňovat takové odpady i z Mount Everestu ve výšce nad 8 000 m.

Rakovina kůže, šedý oční zákal či kontaminace půdy a vody. To je jen zlomek z toho, co se může stát, pokud nebudeme s vysloužilými elektrozařízeními a bateriemi zacházet ekologicky a šetrně. Přestože jsou elektronické spotřebiče, jako lednice, rádio nebo počítač, nepostradatelnou součástí našich životů, při špatném zacházení a likvidaci mohou mít katastrofální následky.

Včelí vosk se v minulosti velmi cenil. Vyráběly se z něj svíčky, leštila se jím dřevěná podlaha. Není bez zajímavosti si uvědomit, že téměř každý z nás už včelí vosk i „ochutnal“ – je jednou z lešticích látek u oblíbených lentilek. I u vosku se setkáváme s mnoha fyzikálními ději. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

Fyzika zkoumá vlastnosti těles a přírodních dějů. Včely jsou součástí přírody. Nic nám tedy nebrání zkoumat včely z hlediska fyziky a fyziku z hlediska včel. Samozřejmě nemůžeme vynechat něco z chemie, přírodopisu a dalších věd. Zkusme to v sérii článků na dané téma a začněme medem. Než se med dostane na náš stůl, projde celou řadou fyzikální procesů.

Reklama na každý čisticí přípravek se holedbá schopností zničit až 99,9 % bakterií. V posedlosti naším zdravím ničíme a odháníme všechno živé, jen se to k nám přiblíží, a utrácíme stále větší sumy za léky a hygienické prostředky… Ve skutečnosti jsme však čím dál tím víc nemocnější. Výskyt civilizačních nemocí, jako je cukrovka, obezita, alergie či dýchací potíže, nabývá epidemických rozměrů. Poprvé v historii jsme dosáhli stavu, kdy se další generace možná dožije nižšího věku než ta současná. Proč?

Borovice kleč (Pinus mugo) rostoucí v nejvyšším českém pohoří, v Krkonoších, patří ke světovým unikátům. Na česko-polském pomezí se zde jedná o vůbec nejsevernější světové rozšíření tohoto druhu. Krkonoše jsou, coby ostrůvek arkto-alpinské tundry ve střední Evropě, domovem kosodřeviny nejméně po celý holocén (posledních 11 700 let), během něhož musely porosty opakovaně úspěšně čelit dramatickým změnám klimatických podmínek. Jak se jim podařilo vypořádat se s neméně dramatickými koncentracemi síry v atmosféře, na to odpověděl tým pod vedením profesora Stanislava Vacka z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.